Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rychlé odkazy:        Svatební fotografie  

                            Kde bylo večerní ejchuchu...

Poděkování!

Milí příbuzní, přátelé, kamarádi a kolegové,

dovolte abychom Vám všem alespoň touto cestou poděkovali za milou
přítomnost na naší svatbě a spoustu nádherných dárků, které
jsme od Vás dostali. Nejen že jsme nečekali tolik dárků, ale zdaleka
jsme ani nečekali tak hojnou účast na této pro nás oba tak důležité
události. Jsme rádi, pokud jste se alespoň trochu najedli a pobavili
a vůbec, že jste si našli ten čas a byli s námi. Na oplátku se
my musíme omluvit Vám za některé organizační nedostatky a za to,
že jsme se všem nemohli věnovat tak jak bychom si přáli. Byly to
pro nás stěžejní chvíle a oba jsme měli hlavu v pejru. Přesto
se nám dvěma všechny okamžiky toho dne moc a moc líbily a všechna
ta pro nás báječná atmosféra je přeci jenom a hlavně Vaším
dílem. Ještě jednou děkujeme a těšíme se na brzké shledání.

Novomanželé Petra a Ondra

SVATBA (článek napsán ještě před ní)

Obrazek

   A je to tady!!! Pro některé dlouho očekávaná událost je na spadnutí. Je kolem toho takovej kolotoč, že člověk neví jestli má říct HURÁ KONEČNĚ nebo Už abych to měl za sebou. Ale ono to nějak určitě dopadne.

Obrazek

   Po zdárné rekonstrukci bytového jádra (o tom jinde), přichází čas soustředit se na přípravu na vstup do nové dimenze, které se říká manželství.

   V lednu jsme naplánovali několik termínů a míst, které by se nám líbily, jak se ale ukázalo - naprostá většina byla obsazená. Z toho plyne poučení, že příště je lepší termín svatby plánovat rok dopředu, možná raději dva, páč sychr je sychr. Šest měsíců je zkrátka málo. Doufejme, že žádné příště už nebude. Bylo tedy nutné slevit z některých požadavků. Rozhodli jsme se, že budeme trvat na svatbě v létě (vyžadoval jsem čas na adaptaci) a pak také na tom, aby den naší svatby byl pátek. Za jedno je to všech bláznů svátek a navíc se účastníci této události mohou naplno "veselit" a nemusí následující den kvačit do práce, ba naopak, nabízí se ještě další bonusový den, který se dá využít k rekonvalescenci pro ty, kterým sobotěnka nestačila. A to je určitě hodně příjemné.

   Dalším selektivním prvkem při výběru bylo místo konání. Rozhodli jsme se, že nechceme obyčejný obřad na úřadě ve městě. Vstup na úřad by mi připomínalo divokou honbu za razítky, kterou jsem v minulých dobách absolvoval a navíc okolí úřadů nebývá často nejlahodnější pro oko fotoaparátu. Jako dobrý kompromis se nabízel Libeňský zámeček. Jenomže po jeho navštívení nám spadly čelisti proklatě nízko. Už v lednu byly téměř všechny letní termíny obsazené, úřad byl natřískanej mladými nevyzrálými individui, která se nevybíraným způsobem tlačila na dveře občansko-správního odboru se složkami formulářů v rukách a všechny pracovnice byly vytížené na 150%. (Jak často s oblibou opakuje jeden můj kolega v práci: "Měli jsme je postřílet už tenkrát".) Po trpělivém vyčkávání se konečně na pět milisekund udělala skulinka ve dveřích, takže se nám podařilo proklouznout k jedné pracovnici, která byla vytížená pouze na 110%. Po delším hledání nám nabídla nějaký středeční a čvrteční termín. Ani jsme se neptali, jestli to bylo ještě na letošní rok a prchli domů. Takhle tedy ne.

  Obrazek Nabízel se ještě obřad někde blízko v okolí Prahy. Známí nám doporučovali nějaký blízký zámeček. Třeba Jemniště nebo Dobříš nebo tak. Docela mile nás překvapilo, že ceny nejsou až tak přemrštěné, pokud pozvané příbuzenstvo nebude vyžadovat dřepění v místnostech s historickými kanapi hrabat ze Sternbergu s pozlaceným prošíváním. Rozhodli jsme se, že se jich ptát nebudeme. Vyrazili jsme na Jemniště. Je to u Benešova, cesta nám trvala asi 40 minut. Zámeček vypadal zvenku trošku ošuntěle, ale takový intimní a s krásnou zahradou. Dokonce byly i dva volné páteční termíny. Pro jistotu jsme si jeden zarezervovali. Doma nastalo dilema, jestli to není moc daleko, zda se po cestě někdo neztratí. Zámeček je na samotě, cesta k němu klikatá a oběd by vyžadoval přesun celé bandy pak někam do Benešova. To nás trošičku rmoutilo, protože večerní doslavení jsme chtěli mít zase v Praze, což by znamenalo věčné cestování a všichni se určitě těší až si budou moci konečně přihnout. Když jsme měli vysondované další užitečné informace, zjistili jsme, že se na Dobříši uvolnily nějaké 2 termíny. Neváhali jsme a následující den vyrazili do Dobříše. Cesta tam je přímější, téméř celou dobu po dálnici a s lehkou nohou na plynu trvala 30 minut. Zámek nás překvapil svou rozlehlostí a příjemně upravenými prostorami. Dostali jsme možnost nahlédnout do konírny, kde se mělo odehrát hlavní dějství celé ceremonie a samozřejmě jsme se prošli v parku nad zahradou, abychom viděli, jaké se nabízí možnosti k focení.

ObrazekRozhodli jsme se celkem rychle. Za stejnou cenu jako na Jemništi se nabízelo pro nás příjemnější a prostornější prostředí. Zdejší lidé byli strašně milí, v místní zámecké restauraci téměř až podbíziví a vida ceny, utvrdilo se v nás přesvědčení, že toto bude to pravé místo. Na matrice jsme vyplnili potřebné formuláře a zaplatili nutné poplatky. Ze dvou volných termínů jsme si vybrali ten vzdálenější, 13.7., snad proto, že zbylo více času na promyšlení (případně na rozmyšlení) a navíc to je dobré datum na zapamatování, jelikož je to přesně 5 měsíců před Petřinými narozeninami a přesně 5 měsíců po mém absolvování nezapomenutelného kolonoskopického vyšetření dolní části trávicí trubice. Ale o tom opravdu jinde. Takže alespoň něco se rozhodlo a další záležitosti se začaly odvíjet od této.

   Troufám si napsat, nyní 5 týdnů před svatbou, že již snad máme většinu důležitých věcí zařízených, dokonce koupené prstýnky a oznámení by měla přijít každou chvíli z tiskárny. Pro případ že by něco nevyšlo, máme doma jehličkovou tiskárnu a Petra hezky maluje, takže pohoda, ne?! Dort máme objednaný v cukrárně v Dobříši, tak snad na to nezapomenou. Opět máme v záloze, že když to nevyjde, tchynča upeče okurkovej koláč, což taky není k zahození. A kdyby zavřeli zámeckou restauraci, tak u dálnice je "Mekáč" a večer kdyby vybuchnul ten sál ve "vězeňský zotavovně", tak můžeme jet třeba na maringotku do Jílového, na stojáka je tam místa dost.

Obrazek

   Málem bych zapomněl: V ten večer je skutečně objednaný sál. Je to v Zotavovně Vězeňské služby v ulici Na Květnici na Pankráci. Podotýkám, že to je pro Vězeňskou službu, nikoliv pro vězně. Pro nepříbuzné sem bude povolen vstup zřejmě po 19.hodině. Kromě dobrého jídla a pití bude vymezen prostor pro kulturní vložku. K tanci a ke zpěvu bude hrát kapela Bingo bang.

   No, to je asi zatím všechno, když nás něco důležitého napadne, tak to sem samozřejmě možná někdy připíšeme.

   Jo, není to všechno!!!

   A tady je konečně přišlé svatební oznámení. Bohužel pozvánek ke svatební tabuli došlo jenom 5, zbytek dojde bůhví kdy, takže se modlete, ať se na Vás dostane. ;o)

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Gratulace

(Petra, 25. 7. 2007 1:43)

Milí mladí novomanželé, ještě jednou vám oběma z celého srdíčka přeji hlavně hodně zdravíčka a pohody na společné cestě životem. Ať jste spokojeni a pořád dobře naladěni. Jsem ráda, že jste si užili svůj velký den. Peťka Hálovka

Svatba - obřad

(Soník, 13. 7. 2007 15:39)

Drazí novomanželé, ještě jednou moc gratuluji. Přeji Vám hodně radosti, štěstí a aby jste po celý život zářili tak, jako dnes. Moc Vám to oběma slušelo!